Prednášky

Život v plnosti II.
Co znamená, že Ježíš přišel, abychom měli život v plnosti? Dokonce už tady na zemi…a co třeba kříž, jak ten k tomu patří? Ale touhu po plnosti života a po štěstí do nás vložil skutečně sám Bůh, On sám se nás ptá – co by sis přál? Problém je, že naše každodennost jako by šla někdy přímo proti tomu, co bychom chtěli. Znamená to tedy, že to, jak krásně mluvíme o Bohu, jsou jen líbivé řeči? Problém je v nás. Často se stává, že všechny ty krásné touhy si chceme naplnit hned a sami a než bychom si na něco počkali, raději je něčím zaplácneme. Bohu není cizí nic, co prožíváme, ale je potřeba nechat naše touhy očišťovat, nespokojit se s tím, co je na první pokus k dosažení. Jak střežit a chránit své srdce? Čemu a komu chci vlastně darovat svůj život? A zeptal jsem se já sám někdy Boha – co by sis Ty přál?
Druhá přednáška na téma „Život v plnosti“ byla pronesena v rámci třídenní rekolekce v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě ve dnech 30.4.-2.5.2010.

 

Život v plnosti I.
Možná nám někdy připadá, že jsme to především my, kdo nějakým způsobem „zápasíme“ ve svém životě o Boha. Ale zatímco my do vztahu s Ježíšem v určitém bodě života nejen vstupujeme, ale taky si zase odcházíme a přicházíme tak trochu podle toho, jak se nám to hodí, jak se nám chce či nechce, jak máme nebo nemáme čas, Ježíšův celý život a celá jeho existence je stále soustředěna pouze a jen na nás. Jemu jde zcela a konkrétně O MĚ. Paradoxem je, že my máme schopnost si zařídit dokonce i vlastní náboženský život bez Ježíše, a takto pojatý se pak může stát dokonce překážkou mezi člověkem a Bohem. Co s tím? Jak se nechat vtáhnout do skutečného osobního příběhu lásky mezi mnou a Ježíšem, jak nebýt pouze divákem v davu, jak se na Něj nedívat jen zdálky? A proč je to vlastně pro nás tak důležité?

První přednáška na téma „Kým jsem pro Ježíše“ byla pronesena v rámci třídenní rekolekce v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě ve dnech 30.4.-2.5.2010. Nabízíme vám její audio záznam.

 

Osobní povolání
Člověk je člověkem právě tím, že je volán Bohem. Volán k tomu, aby s Ním sdílel svůj život takovým způsobem, aby se Kristova tvář mohla zrcadlit na tváři naší. Osobní povolání je tedy vždy vztah, nikoliv jen zvolený druh práce nebo životního stavu. Vztah, který má svůj počátek a svůj průběh, vztah, který nemůžeme vzít jen do svých rukou. Vztah jako drama setkávání dvou svobod, Boží a naší. Jak chce Bůh s námi sdílet svůj život? Lze vůbec projít všemi zápasy našeho života tak, abychom neminuli jeho cíl? Přednáška na toto téma zazněla 7. května 2011 na setkání vedoucích modlitebních skupin na Vranově u Brna.

 

Cizí oheň
Už starozákonní příběh o Árónových synech, kteří vzali do své kadidelnice oheň z pohanských obětí, když měli přinést oběť Bohu, a zaplatili za to životem, varuje před tím, že s některými skutečnostmi v životě si nelze zahrávat bez následků. Situace nás křesťanů 21. století je o to složitější v tom, že na jedné straně společnost s klidem toleruje všechny formy uctívání zla včetně satanismu, a na straně druhé jsme my křesťané zařadili samu existenci ďábla do kategorie pohádek. Ani jedno nám ale neprospívá. Boží nepřítel totiž věnuje našemu duchovnímu růstu mnohdy větší pozornost než my sami, a tam, kde o něco skutečně jde, nastupuje se svou lží o zdánlivě neškodných praktikách, které se často tváří, jako by nám dokonce pomáhaly, a z jejichž následků si člověk už zpravidla sám nepomůže. Kde začíná problém? Co všechno může otevření se různým formám zla i z hlouposti či nevědomosti napáchat v životě člověka? A jak z toho ven? O tom všem je přednáška, která zazněla v kostele sv. Václava v Praze – Vršovicích v roce 2008.

PRIDANÉ 13. august, 2013 o 17:44
Vyhľadávanie

Prihlásenie